Foto a prstýnek od B aged. Dostupný zde.

Pustit si článek do uší

Máte chuť si stěžovat a zároveň pocit, že byste neměla? Tak v tom případě si tento článek rozhodně přečtěte. Nabídnu vám nový pohled na stěžování. Nebudu vás od něj odrazovat, jak to dělá spousta rádců a knih. Naopak vám ukáži, jaký skvost může být ve stěžování ukryt.

 

Nestěžuj si!

Některé z vás možná slýchávaly: „Nestěžuj si.“ Toto téma se mi teď objevilo hned u několika klientek (to je vůbec zajímavý úkaz, jak některá témata chodí v trsech – napříč klienty).

Během sezení dané ženy zmiňovaly, že si nechtějí stěžovat, že si nemohou stěžovat a některé vzpomínaly, jak jim bylo v dětství vyčítáno, že jsou moc ufňukané.

Mají pocit, že by měly být vděčné za spoustu věcí, které mají, a pokud by si stěžovaly či se jen vyznaly z negativních pocitů, které je sužují, jako by se tím stávaly nevděčné.

 

Trend dnešní doby

A přijde mi to dnes i trochu „trendy“ – nestěžovat si (viz nestěžovací výzva, která před pár lety kolovala světem) a neupadat do role oběti.

Hlásá se, že je třeba zaměřovat se na to pozitivní, protože my si vytváříme realitu, tak tedy koukejme na to, co chceme vidět, nikoli na to, co vidět nechceme.

 

Chtěla bych to doplnit

Prosím nerozumějte mi špatně, výše zmíněné nekritizuji jako něco a priori špatného.

Knihu o nestěžování jsem nečetla, tak nevím, jestli autor jde i dál. Jen mi nepřijde šťastné stěžováni si pouze odsuzovat či se jej snažit vymýtit, aniž bychom ho víc prozkoumaly.

A zaměřování se na to pozitivní, na to, co chceme, a na to, co funguje, je fajn. Jen je třeba zároveň neignorovat to „negativní“. I na to je dobré se podívat.

 

Když si to zakazujeme

Pokud si zakazujeme něco dělat, stojí nás to sebeovládání. A to je vyčerpatelné. Takže je možné, že to stejně dlouhodobě nevydržíme.

Pokud si zakazujeme něco cítit, je to ještě méně dlouhodobě udržitelné.

To, co potlačíme, většinou stejně dřív nebo později vyleze, jen se může stát, že někde jinde.

Navíc se tím však o něco připravujeme.

Přijde mi, že tím vyléváme s vaničkou i dítě. A to doslova.

 

Skrytý smysl

Věřím, že vše na tomto světě má svůj smysl a význam. A když se podíváme z tohoto úhlu pohledu na stěžování, zjistíme, že nejde jen o špatný návyk.

Ano, může to být zlozvyk, ale pod ním najdeme zraněné dítě. Dítě, kterému se něco děje. Dítě, kterému něco chybí. Chce pozornost, chce být viděno, chce být slyšeno. Chce, aby byla uznána jeho bolest.

A má na to právo. Je to úplně legitimní potřeba. A i když se mu to možná opravdu zahojí dřív, než se vdá (ale možná taky ne) a i když jiní mají také zranění a třeba i mnohem větší (ale kdo tohle může posoudit?), tak to neubírá jeho bolesti. Jeho to bolí. Jemu se fakt něco děje. Jemu. Teď jde o něj, ne druhé, ne o budoucnost. Ono potřebuje být slyšeno.

 

Vnitřní dítě – dítě v nás

Je proto třeba pracovat s dítětem v nás. Podívat se, kde potřebujeme pozornost a zranění opečovat.

To, že dítě upadá do role oběti, je normální. Malé dítě opravdu nemá velkou moc. Má jen malé páky, jak může ovlivňovat věci, které se mu dějí. Musí se přizpůsobovat a často i podrobovat. Je závislé. Jeho život visí na dospělých, na tom, že se o něj postarají.

 

Z dítěte může vyrůst dospělý, ale fázi dítěte nelze přeskočit

Samozřejmě není dobré ustrnout ve fázi dítěte. Ale bez toho, abychom jí prošly, se nemůžeme posunout dál.

Až když dovolíme dítěti být dítětem a dáme pozornost jeho nářkům a potřebnou péči, můžeme vyrůst, aniž by se ta rána každou chvíli hlásila o slovo.

Až pak můžeme dojít k tomu, že dnes už jsme dospělí a nějakou moc už máme. Leccos můžeme měnit. Už si nemusíme jen stěžovat.

Až pak můžeme vnímat, že svět není jen o nás. Můžeme se učit brát ohledy na druhé, komunikovat s nimi a jít dál za hranice „já“ – ale s tím pevným středem svého já, které není popřené a prázdné.

 

Ruku v ruce – v souladu a v harmonii

Je důležité nepřeskakovat ten první krok: Neignorovat dítě v nás.

Jinak se tím o hodně připravujeme. Třeba i o možnost kráčet jako dospělý ruku v ruce s vnitřním dítětem v souladu bez nějaké tvrdé disciplíny nebo riziku, že každou chvíli sebou naše vnitřní dítě „z ničeho nic“ hodí o zem a dá nám to sežrat.

Vnitřní dítě – to je také bezprostřednost, radost a další kvality, které by nám jinak chyběly.

 

Závěr

Zapomeňte tedy na „Nestěžuj si!“ Pokud Vás něco trápí či bolí, tak si klidně chvíli stěžujte a buďte u toho pozorní. Podívejte se na to, proč si stěžujete, co se vám děje a jak potřebujete být opečovaní. Dejte si pochopení  a laskavost.

A pak, když to pořádně prozkoumáte, když obejmete své dítě, stěžování může ustat.

A pokud ne, až pak je čas dělat další krok k „dospělosti“.

 

Zázračná technika

Pokud vaše vnitřní dítě vyskakuje příliš často nebo moc intenzivně…

Pokud vás zaplavují emoce, se kterými si nevíte rady…

…mám pro vás techniku EMDR, kterou vás ráda provedu.

Dává do harmonie složky naší osobnosti (dítě – dospělý – rodič) i části našeho mozku (spojuje hemisféry a zklidňuje ještěra i savce v nás).

Více informací o ní najdete tady

Pavla Kupčo

Níže zadejte své křestní jméno a e-mail

 

Pošlu Vám e-book Z bouchajícího papiňáku laskavou mámou. A spolu s ním získáte i pravidelnou dávku inspirace, jak žít šťastněji a vyrovnaněji (nejen) s dětmi.

 

 

Váš e-book už je na cestě k vám!

Níže zadejte svůj e-mail.

Pošlu Vám e-book Z bouchajícího papiňáku laskavou mámou. A spolu s ním získáte i pravidelnou dávku inspirace, jak žít šťastněji a vyrovnaněji (nejen) s dětmi.

Vaše osobní údaje (jméno, e-mailová adresa) jsou u mě v bezpečí a budu (Mgr. Pavla Kupčo, IČ: 04883187, se sídlem K parku 298, 251 01 Nupaky) je na základě vašeho souhlasu zpracovávat podle zásad ochrany osobních údajů , které vycházejí z české a evropské legislativy.

Stisknutím tlačítka vyjadřujete svůj souhlas s tímto zpracováním potřebným pro zaslání e-booku a dalších newsletterů ode mě, které se budou týkat souvisejícího tématu.

Svůj souhlas můžete kdykoli odvolat kliknutím na tlačítko ODHLÁSIT v každém zaslaném e-mailu.

You have Successfully Subscribed!