Všichni asi známe situaci, kdy nám něco leží v žaludku a kdy nějakou informaci nejsme s to strávit.
Jak se to stane, že se nám něco dostane pod kůži a něco ještě hlouběji do těla? A co problémy, které nijak palčivě v těle necítíme? I ty máme uloženy v těle?
Pojďme se na to podívat podrobněji.
V článku Nepracujte jen na střeše jsem započala objasňování, proč je dobré využívat potenciál našeho těla nejen k osobnostní změně. Nyní bych v tom ráda pokračovala.
Zmínila jsem, co vše si tělo pamatuje, co vše je v něm uloženo a naznačila, že se v něm otiskávají naše zkušenosti i mnoho našich problémů.
V tomto článku bych ráda osvětlila mechanismus ukládání problémů do těla z pohledu bioenergetiky a biodynamické psychoterapie.
Tělo jako energetický systém
Na naše tělo můžeme pohlížet jako na energetický systém. V ideálním případě energie neustále proudí a pulzuje.
Různé filosofie a směry nazývají energii různě, mají své názvosloví a teorii o tom, jak a kudy proudí, jak vznikají problémy a jak je léčit.
Já vycházím z teorie, na které stojí bodyterapie. Ta tvrdí, že energie probíhá v cyklech. Nabíjíme se energií a zase vybíjíme. Toto nabíjení a vybíjení utváří cyklus, který za optimálních podmínek probíhá následovně:
Cyklus nabíjení a vybíjení (vazomotorický cyklus)
Z klidu nás probere nějaký podnět (potřeba/přání/impulz). Dochází k mobilizaci energie. Krom energie stoupá i napětí ve svalech. Nabíjíme se.
S energií jdeme do akce, často do kontaktu, vyjadřujeme svou potřebu. V tomto momentě je energie na vrcholu a začíná se spotřebovávat akcí, reakcí, tím, že realizujeme své přání či svou potřebu.
Vybíjíme se. Napětí klesá. Následuje zpracování zážitku (na všech úrovních) a organismus se postupně vrací do klidného spočívání.
Příklad průběhu cyklu nabíjení a vybíjení
Zahlédneme kousek od sebe lva. Strneme v úleku. Aktivuje se vegetativní nervový systém, který ovlivní náš dech, tep, krevní tlak, metabolismus a další tělesné projevy. Signál jde do mozku a limbického systému.
→ Shromažďuje se energie a zvyšuje se napětí.
Reagujeme útěkem nebo bojem. Před lvem buď utečeme, nebo ho zastřelíme.
→ Energie se spotřebovává. Odbourává se napětí a aktivuje parasympatický systém. Krom uvolnění svalů dochází i k odbourávání toxických látek, které se vytvořily ve stresu. Dochází také ke zpracování zážitku (na úrovni těla, myšlenek i emocí).
Organismus se postupně vrací do původního nastavení. Obnovuje se a je v klidu do dalšího podnětu.
Vznik problémů
Výše uvedené probíhá na několika úrovních:
- psychologické,
- neurofyziologické,
- biochemické.
Bohužel ne vždy běží vše optimálně. Může dojít k poruchám v různých fázích cyklu a ty nám pak způsobují problémy.
Někteří lidé mohou mít problém vnímat svoje potřeby, pocítit impulz, jiní blokují akci, ostýchají se navázat kontakt, další se nedokážou zklidnit.
V důsledku toho se v některých částech těla může kumulovat energie a napětí, které se nevybije. V takovýchto místech vzniká chronické napětí. Jinde či u někoho jiného dochází zase k ochabování a svalové rezignaci.
Pro lepší pochopení uvádím příklad, jak může dojít k vzniku chronického napětí v těle:
Příklad vzniku chronického napětí v těle
Z ničeho nic na mne začne křičet šéf a obviňovat mne z něčeho, co jsem neudělala. Nejprve v úleku strnu. Stáhne se mi svalstvo kolem krku, v ramenech, pažích a zádech. V úleku zadržím dech. Mění se mi výraz v očích i v obličeji a postupně pociťuji, jak se mi hrne krev do hlavy a projíždí mnou vlna vzteku.
Nejraději bych mu jednu vrazila, ale jsem si vědoma, že tak reagovat nemohu, a tak impulz k boji potlačím. V celém mém těle a zejména v ruce sice cítím energii a napětí, ale ruku přesto udržím na místě, pouze ji stisknu v pěst a situaci „skousnu“, a to doslova – silně stisknu čelisti.
Mé tělo se nabilo energií, ta ale zůstala nevybita v těle a může začít vytvářet problémy. Rozsah problémů závisí na četnosti podobných situací, v kterých nevyjadřuji hněv, a na jejich síle (přičemž platí, že v dětství jsem zranitelnější než v dospělém věku a podobné situace mne budou pravděpodobně více formovat než později).
Problémy se mohou projevit ve formě pociťovaného napětí až bolesti v některých částech těla. (Pokud napětí nepociťuji, neznamená to, že žádné nemám. Je možné, že s ním jen zatím nejsem dostatečně v kontaktu.) Může dokonce dojít až k poruše či nemoci. Začnu například trpět vysokým krevním tlakem či se mi objeví problémy se žlučníkem.
Shrnu-li to, mnoho našich problémů je vepsaných do našeho těla. Nejúčinnějším způsobem, jak je odstranit, je právě pomocí práce s tělem. Je třeba některé nedokončené cykly dokončit a dále se naučit přirozeně procházet jednotlivými fázemi cyklu.
Jsme zakotveni v těle
Žijeme v těle. Celé naše bytí je zakotvené v těle.
Toto zakořenění do těla odráží i náš jazyk. Uvědomme si, jak často se v naší řeči objevuje odkaz na tělesnou zkušenost. Například: držím to pevně ve svých rukách; zlomila mu srdce; ztratil půdu pod nohama; když ho vidím, podlomí se mi kolena, zbledla závistí; viděl rudě; dostal se mi pod kůži; chtělo se mi z toho zvracet; leží mi to v žaludku; nemohl jsem to strávit atd.
Naší nejzákladnější zkušeností je zkušenost tělesná. Jejím prostřednictvím poznáváme svět a sebe samé. Využijme toho a opravdu jej do poznávání a seberozvoje vědomě zahrňme.
Příklad, jak konkrétně s tělem pracovat, uvádím ve svém e-booku a budu se tomu ještě věnovat v dalších článcích.
Otázka na tělo
Na závěr si zkuste odpovědět (odvážnější mohou svou odpověď zveřejnit do komentářů), v jaké fázi cyklu se nejčastěji zasekáváte. Já měla dlouho tendenci trčet v přípravách, kumulovat energii a napětí, ale otálet s akcí či kontaktem. Nyní to překonávám a konám a vyslovuji se 🙂 Jak to máte vy?
Trackbacky/pingbacky