Donedávna se u nás uctíval jen svátek Dušiček a teď najednou všude útočí vydlabané dýně, kostlivci a s nimi Halloween. A možná jste i zaslechli něco o Samhainu, keltském svátku, který se slavil v noci z 31. října na 1. listopadu. Mají nám tyto staronové svátky co říct?
Domnívám se, že ano. Ať už je slavíte či ignorujete, to, co symbolizují, se dotýká nás všech.
O co jde?
Přichází temnější období roku. Přichází noc, kdy temné síly pronikají do našeho světa. Lze potkat své stíny, své démony, své strachy, své nepřijaté stránky (a to nejen v noci z 31.10. na 1.11. ;)).
Mnohé z nás stanou tváří v tvář i svému hněvu (možná dokonce i agresivitě, nenávisti…)
Můžeme před tím utíkat, můžeme před tím zavírat oči. Nebo můžeme sebrat odvahu sestoupit do podsvětí, přijmout vlastní temnotu a stát se celiství.
Hlavní poselství, které vnímám v keltském svátku Samhain, je přijmout, že všichni ti démoni a temné síly do našeho života patří. A vymezené noci roku se přichází připomenout.
Jsme-li si jich vědomi, můžeme se mít na pozoru, nenechat se jimi zastrašit ani zmítat, a nechat je pak za úsvitu opět odejít zpět.
To se však nestane, pokud je nepřijmeme.
Čím víc budeme zavírat oči/dveře a dělat, že u nás doma nemají co pohledávat, že k nám nepatří, tím je větší pravděpodobnost, že nám budou soustavně škodit po celý rok nebo přijdou najednou nečekaně nezvaně mimo magické noci a ohromí nás svou destruktivní silou.
Co dělat?
Zapalte tedy svíčku a posviťte si do vašeho života i do sebe. Zjistěte, kdo všechno k vám zavítal na návštěvu. Pojmenujte pro sebe, jak se cítíte, co vnímáte a všechny pocity a počitky včetně démonů a temných sil přijměte.
Vím, jak snadno se to píše a těžko činí. Na začátek můžete zkusit třeba jen přikývnout hlavou na znamení, že přijímáte vše, co vidíte, cítíte, co jste byli schopni si pojmenovat. A postupně zkoušejte přikyvovat i srdcem.
Přijměte, že hněv patří k vašemu životu stejně jako radost. Dokonce i do diády matka – dítě. Ano, k té nejčistší lásce, kterou si dovedete představit, patří i hněv. Dokonce i kousky nenávisti se mohou objevit, zvlášť když si ve vztahu nedovolujeme prožít jemnější „negativní“ aspekty, a může to být naprosto v pořádku.
Dovolte si cítit to, co cítíte. Dovolte si prožít vše, co uvnitř vás je. Tím nemyslím ventilovat to neuváženě ven. Křičet na dítě či mu něco vyčítat jen proto, že to tak právě cítíte uvnitř, ale dát tomu prostor ve vás a najít pro to bezpečný prostor i venku – v podobě psaní, malování, fyzického vybití (i křičet a bouchat do polštáře je vhodné, ideálně však někde stranou o samotě).
Podaří-li se vám vaše temné stránky přijmout, pocítíte úlevu i příval síly. Stanete se celistvější, opravdovější.
Pokud se setkáte s démony mnohonásobně většími, než jste vy, nechtějte je všechny obsáhnout během jedné noci. Seznamujte se s nimi postupně. Dejte si na to čas – nemyslím odkládat to, ale jít po malých krůčcích. A v případě, že pocítíte, že je to velké sousto – nebojte se říct si o pomoc.
Přeji vám, nechť ze všech setkání s démony vyjdete posíleni.
Pavla
K přijetí, prožití a transformaci hněvu používá nejen techniky práce s myslí, ale i s tělem. Zahrnutí těla umožňuje rychlejší a efektivnější změny.
Inspiruje, jak růst se svými dětmi i se svým hněvem.
Je autorkou e-booku Papiňák pod kontrolou: Jak přestat křičet na své dítě, meditace Dobrá máma a on-line kurzu Jak méně křičet a žít ve větší harmonii se sebou samou i se svými dětmi.
Její příběh si můžete přečíst zde.
