Ikona hodin označuje tzn. minutovku – krátké zamyšlení, jehož přečtení vám nezabere o moc víc jak minutu.

Šla jsem sbírat se synem kaštany.

Šla jsem sbírat se synem kaštany. Nějakou řádku let si je dávám pod postel, jak mi radila kdysi babička. Mají prý blahodárné účinky.

Sbírala jsem a sbírala

Chvíli jsem sbírala sama. Pak se ke mně připojil syn a nějakou dobu jsme sbírali spolu. Poté se zas odpojil a já pokračovala ve sbírání. Sbírala jsem a sbírala a sbírala. A nějakou dobu mi trvalo, než mi to došlo. Nějakou dobu mi trvalo, než jsem uviděla tu past, do které se tak často chytám.

Pak mi to došlo

Natolik jsem se pustila do sběru, že jsem úplně přestala vnímat sebe samu a přestala brát zřetel na to, jestli mne to ještě baví. Chytla jsem se do pasti výkonu a kvantity. Víc a víc a víc.

Už dávno jsem měla tolik kaštanů, kolik je mi let + kolik je let mému muži. (Mají se dávat pod postel v množství, kolik je vám let + 1). „Ještě nasbírám babičce. Mohlo by ji potěšit, že jsme jí je sbírali s vnoučkem,“ šlo mi hlavou. „A ještě budu raději sbírat dál, co kdyby jich bylo málo.“ A ještě a ještě dál. Pro jistotu, pro radost všem okolo, pro všechny. Stále a stále, dokud je nevysbírám všechny.

Naštvání

V jednu chvíli jsem se zarazila, když jsem pocítila drobné naštvání na syna, že už mi nepomáhá. Sbíral jen, dokud ho to bavilo, a pak si zas vzal kolo a kroužil si jen tak zbůhdarma okolo a projížděl nadšeně skrz kaluže.

„Co to má za móresy,“ říkala jsem si v duchu, „opustit činnost ihned poté, co ho přestane bavit?!“ „A co to mám za móresy já,“ napadlo mne hned vzápětí, „pokračovat stále v činnostech, které mne už dávno nebaví a nic už mi vlastně nepřináší?!“

Vždyť jak by to bylo krásné víc se vnímat a jet si ve svém flow tak, jak to umí on. Neudělat si ze všeho hned povinnost a neupadat do výkonnostních pastí. Minimálně bych se mohla častěji ptát, jestli to, co dělám, mne ještě stále naplňuje a něco mi přináší.

Hněv nás může někdy upozorňovat i na to, že si druzí dovolují/dovolili něco, co my sami sobě nedovolujeme. Je dobré mu věnovat pozornost a ptát, zda si to skutečně nemůžeme dovolit.

hnev-je-nekdy-priznakem-toho-ze-si-druhy-dovolit-neco-co-my-sami-sobe-nedovolujeme

Pavla Kupčo

Psycholožka, bodyterapeutka a matka. Na základě svých zkušeností (osobních i profesních) pomáhá ženám lépe zvládat jejich emoce, aby nemusely bouchat vzteky a křičet na své děti. Pomáhá jim zažívat více klidu, lásky a harmonie.

K přijetí, prožití a transformaci hněvu používá nejen techniky práce s myslí, ale i s tělem. Zahrnutí těla umožňuje rychlejší a efektivnější změny.

Inspiruje, jak růst se svými dětmi i se svým hněvem.

Je autorkou e-booku Papiňák pod kontrolou: Jak přestat křičet na své dítě, meditace Dobrá máma a on-line kurzu Jak méně křičet a žít ve větší harmonii se sebou samou i se svými dětmi.

Její příběh si můžete přečíst zde.

Chcete se podělit o své dojmy a zkušenosti? Máte dotaz? Pište do komentářů:

comments

Níže zadejte své křestní jméno a e-mail

 

Pošlu Vám e-book Z bouchajícího papiňáku laskavou mámou. A spolu s ním získáte i pravidelnou dávku inspirace, jak žít šťastněji a vyrovnaněji (nejen) s dětmi.

 

 

Váš e-book už je na cestě k vám!