Víte, že nakolik bude dítě hněvivé či dokonce agresivní můžete do určité míry ovlivnit i vy? Už od kolébky, resp. od porodu a ještě o něco dřív. Tento článek se zabývá tím, jak.

Četné studie dokazují, jak významný vliv na náš život mají naše prožitky, které si neseme z období dělohy a z našeho porodu. I když si je nepamatujeme.

Význam prenatálního období

I ty nejjednodušší buňky jsou schopny reagovat na podněty, zaznamenávat informace a svým způsobem se i učit. Už v těhotenství se tak nastavuje určitá „norma“, se kterou později vše porovnáváme, určitý vzorec, co je a co není přirozené.

V tomto období jsme také extrémně citliví a i drobné nedostatky se mohou otisknout velmi hluboko a způsobit trauma.

To, zda bude mít určitý člověk sklon k agresivitě, může ovlivnit už jeho prenatální vývoj.

Rizikové faktory ovlivňující agresivitu jedince v prenatálním období

Mezi faktory, které k tomu přispívají, patří:

• působení chemie v těhotenství (znečištěné prostředí, některé léky)
• kouření v těhotenství
• pití alkoholu v těhotenství
• hladovění a obecně špatná výživa v těhotenství
• nadměrný stres matky během těhotenství
• negativní postoj matky k těhotenství (nechtěné těhotenství)

Zdroj fotky: flickr, autor: lunar caustic, Attribution-ShareAlike 2.0 Generic (CC BY-SA 2.0); no changes were made.
https://www.flickr.com/photos/lunarcaustic/2128618333

Význam průběhu porodu

Dále má velký vliv průběh porodu.

Porod je souhrou mnoha složitých procesů. Při přirozeném porodu jsou vzájemně dokonale sladěny. Jakýkoli zásah zvenčí může narušit jejich optimální průběh a tím proces porodu.

Bohužel v dnešní době bývá do porodu často zasahováno. A mnoho zásahů není ve prospěch matky ani dítěte, ba naopak. Velkou roli hraje rutina či potřeba zdravotníků mít kontrolu nad procesem, který ve své přirozené formě nelze mít pod kontrolou.

Podceňují se psychické faktory

Stále jsou podceňovány psychické (zj. emocionální) faktory ovlivňující porod.

Cokoli, co narušuje ženě pocit bezpečí a pocit soukromí, může negativně ovlivnit průběh porodu.

Porod jako součást sexuality

Porod je totiž významnou součástí ženské sexuality a pro svůj optimální průběh vyžaduje podobné podmínky jako například milování.

Dosáhli byste orgasmu a užili si milování, kdyby vás někdo každou chvíli monitoroval a radil vám, jak máte dýchat a jakou polohu máte zaujmout? Já ne.

Přesun z místa na místo, neznámé prostředí, pozorování – to vše může zpomalit či úplně zastavit porod.

Nevhodné intervence vyvolávající další intervence

Dokonce ani na fyziologické rovině, která se těší největší pozornosti zdravotníků, ještě stále plně nechápeme složitý proces porodu. A tak mnohé intervence mohou namísto vyřešení „problému“ jen vyvolat další problémy. A bohužel se tak často děje.

Samozřejmě, že jsou věci, které moderní medicína umí a některé zásahy při porodu jsou nápomocné a život zachraňující. To nepopírám.

Beru-li však v potaz zdravé, nízkorizikové rodičky s fyziologickým průběhem těhotenství, většina zásahů do jejich průběhu porodu, se kterými se běžně setkají v porodnicích, je spíše nevhodná. (Viz například zde velká studie, která zjistila, že jediným statisticky významným účinkem kontinuálního monitoringu srdečních ozev během porodu byl nárůst míry klešťových porodů a císařských řezů.)

Nemožnost vypnout racionální část mozku a nechat tělo rodit

Jedním z takových zásahů je vytrhávání ženy z ponoření se do sebe sama. Většinou jí není umožněno plně vypnout racionální část mozku a zůstat ve spojení s instinkty a s tělem, které ví, jak porodit, a s přirozenými hormony limbického systému.

Příkladem takových intervencí jsou:

• ostrá světla,
• nutnost odpovídat na nejrůznější otázky,
• přemíra monitorování a kontrol atd.

Umělý oxytocin (Pitocin)

S tím souvisí nadužívání umělého oxytocinu (Pitocinu), který nahrazuje přirozený oxytocin a blokuje jeho vyplavování i produkci dalších hormonů, například endorfinů zmírňujících bolest a navozujících pocit štěstí.

Umělý oxytocin (Pitocin) se používá k vyvolání či urychlení porodu (k zesílení kontrakcí), při neodlučování placenty ve stanoveném čase či při větším krvácení po porodu.

Často se aplikuje rutině, aniž by se hledaly přirozenější způsoby řešení „komplikací“ (dostatek času, soukromí, pohyb, přiložení dítěte k prsu atd.) a bez informací o jeho rizicích.

Přirozený versus umělý (syntetický) oxytocin

Je však třeba zdůraznit, že syntetický oxytocin působí značně odlišně než přirozený oxytocin.

Přirozený oxytocin je uvolňován podvěskem mozkovým a za normálních okolností je přítomen u všech epizod láskyplného a sexuálního chování (zj. při pohlavním styku, při porodu a při kojení). Ovlivňuje nejen fyziologii (kontrakce, vypuzení mléka z prsou, zavinování dělohy), ale i naše chování. Bývá nazýván hormonem lásky a důvěry.

Obzvlášť u porodu má významnou roli. Kromě toho, že napomáhá hladkému průběhu porodu po fyziologické stránce, pomáhá také upevňovat vazbu mezi matkou a dítětem a podílí se na přednastavení důležitých seberegulačních a sociálních funkcí v mozku dítěte.

Umělý oxytocin pozitivní vliv na psychické prožívání matky a dítěte nemá (neprochází hematoencefalickou bariérou a neprojde k mozkovým receptorům). Navíc blokuje uvolňování přirozeného oxytocinu a dalších hormonů, jak již bylo zmíněno.

Je také těžké jej správně dávkovat. A právě nepřiměřené množství a blokace endorfinů mohou způsobit, že žena přestává porod zvládat, dítě je v tísni a dojde k akutní sekci.

Rizika Pitocinu pro matku (dle příbalového letáku):

• velmi silné (hypertonickými) kontrakce
• protrhnutí (ruptura) dělohy
• zvýšené poporodní krvácení (hemoragie)
• srdeční arytmie (nejčastěji bradykardie)
• hypertenze (zvýšení krevního tlaku) nebo snížení krevního tlaku a šok
• hyponatrémie (porucha složení vnitřního prostředí v organismu, při níž poklesá koncentrace sodného iontu (Na+) v krvi, resp. v krevní plazmě)
• zvracení
• alergické reakce
• subarachnoidální krvácení

Rizika Pitocinu pro dítě (dle příbalového letáku):

• nedostatek kyslíku (asfyxie nebo anoxie)
• srdeční arytmie (nejčastěji bradykardie)
• alterace plodových ozev (změna na nenormální, nežádoucí hodnoty, většinou pokles frekvence, který znamená tíseň plodu)

Vliv zásahů do porodu a komplikací při porodu na dráždivost dítěte a na míru jeho agresivity

Zásahy do porodu mají samozřejmě vliv na stav matky i dítěte.

Stres matky či stres dítěte

Stres matky či stres dítěte zvyšuje v těle stresové hormony. A právě zvýšená hladina stresového hormonu kortizolu při porodu a po porodu je dle jedné čínské studie spojována s poruchami chování u dětí, včetně zvýšené agresivity.

Jiné studie ukazují, že stres matky v těhotenství i při porodu může způsobit plodu různé potíže od neurologického poškození až po smrt udušením.

Na porodu a na tom, jak jej matka a dítě prožívají, tedy velmi záleží.

Organické poškození mozku dítěte

Častou příčinou zvýšené agresivity je organické poškození mozku. Může k němu dojít i při porodu – při protrahovaném porodu, při klešťovém porodu nebo při asfyxii či hypoxii (nedostatečném zásobení organismu kyslíkem) při porodu či po něm.

Hypoxie je považována za jednu z možných příčin ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Ta se sice nepojí přímo se zvýšenou agresivitou, ale děti s ADHD bývají impulzivnější a mohou hůř zvládat hněv (či mohou hněv hůř zvládat jejich rodiče v závislosti na jejich chování). Existují také studie spojující ADHD se zmiňovaným Pitocinem (umělým oxytocinem).

Poporodní separace

Byla také zaznamenána souvislost mezi poporodní separací dítěte a matky a následným sklonem k zvýšené agresivitě u separovaných dětí.

Absence přirozených hormonů a neuspokojená bazální jistota

Agresivitu dětí může také ovlivnit absence přirozených hormonů při a po porodu, zejména zmiňovaného oxytocinu podílejícího se na navázání láskyplného vztahu mezi matkou a dítětem.

Děti s neuspokojenou bazální jistotou, které nemají jistou (bezpečnou) vazbu s matkou mohou být dráždivější a projevovat se agresivněji.

Láska nebo agrese? Jaký vzkaz předáváme dalším generacím?

Blokace přirozeného oxytocinu při porodech a snižování jeho působení v našich životech (nárůst umělých oplodnění, nahrazování kojení umělými mléky) má však ještě větší přesah než jen vliv na konkrétní jedince. Může mít dalekosáhlé následky na celou naši společnost, jak varuje Michel Odent (francouzský porodník, významný propagátor přirozených porodů).

Říká, že těhotenství a porod jsou významné mezníky v životě jednotlivců i společnosti a jeví se jako kritické pro rozvoj schopnosti milovat sebe i druhé.

A tím, že přirozený oxytocin vyřazujeme z provozu, geneticky předáváme dalším generacím vzkaz, že jej není zapotřebí.

Kam tím však spějeme, oslabujeme-li neurobiologicky podporovanou schopnost lidí milovat? Pravděpodobně si tím zaděláváme na celou řadu problémů včetně většího rozvoje násilí a agresivity ve společnosti.

Co tedy dělat?

Zní vám to vše moc složitě? Pokusím se to na závěr shrnout co nejjednodušeji.

To, nakolik bude vaše dítě dráždivé, v jaké míře bude projevovat hněv a dokonce i to, zda bude mít sklon k agresivitě můžete do jisté míry ovlivnit už v těhotenství a při porodu.

Jak? Tím, že se vyhnete rizikovým faktorům, tzn. nebudete v těhotenství kouřit, pít alkohol, nadměrně se stresovat, příliš zatěžovat své tělo chemickými látkami, budete dbát na vyváženou stravu a budete mít k miminku pozitivní vztah.

Dále také tím, že si vyberete takové místo pro porod, kde vám bude umožněn co nejpřirozenější průběh porodu a budete dostatečně informovaná, abyste zabránila zbytečným zásahům a komplikacím.

I to je jeden z důvodů, proč jsem rodila obě své děti doma. Více o mém druhém porodu najdete v příběhu Jak k nám přišel andílek, resp. v jeho třetí části Jak jsem málem zaspala porod.

Asi netřeba zmiňovat, že chování dítěte – jeho vyšší dráždivost a jeho častější projevy agresivity – mají vliv na vaše chování jakožto rodiče. Časté vztekání a agresivní projevy dítěte jsou zátěžovými faktory, které ne každý rodič zvládá s klidem, trpělivostí a nadhledem. V konečném důsledku má tedy vše zmiňované vliv i na váš hněv.

Ulehčete si své rodičovství dobrým startem. A pokud se to náhodou nepodařilo, nezoufejte, nikdy není vše zcela ztraceno. Leccos lze i dodatečně, alespoň částečně, napravit či aspoň zmírnit negativní důsledky (viz článek Rodičovské chyby aneb je skutečně pravda, že co u dětí napácháme do 3 let, už nenapravíme?).

Zdroje:

JANOV, Arthur. Prvotní otisky a jejich vliv na život člověka. Praha: Maitrea, 2012. ISBN 978-80-87249-28-4.

Kurth L, Haussmann R. Perinatal Pitocin as an early ADHD biomarker: neurodevelopmental risk? J Atten Disord. 2011 Jul;15(5):423-31. doi: 10.1177/1087054710397800. Epub 2011 Apr 28. PubMed PMID: 21527574. http://journals.sagepub.com/doi/abs/10.1177/1087054710397800

Li H-T, Ye R, Achenbach T, Ren A, Pei L, Zheng X, Liu J-M. Caesarean delivery on maternal request and childhood psychopathology: a retrospective cohort study in China. BJOG 2011;118:42–48. http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1471-0528.2010.02762.x/full

MARTÍNEK, Zdeněk. Agresivita a kriminalita školní mládeže. 2., aktualizované a rozšířené vydání. Praha: Grada, 2015. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-5309-6.

Newton N, Foshee D, Newton M. Experimental inhibition of labor through environmental disturbance. Obstet Gynecol. 1966 Mar;27(3):371-7. PubMed PMID: 5909557. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/2890961/

ODENT, Michel. Přirozené funkce orgasmů při milování, porodu a kojení: přímé cesty k transcedenci. Praha: Maitrea, 2013. ISBN 978-80-87249-43-7.

Prentice A, Lind T. Fetal heart rate monitoring during labour–too frequent intervention, too little benefit? Lancet. 1987 Dec 12;2(8572):1375-7. Review. PubMed PMID: 2890961. https://journals.lww.com/greenjournal/Citation/1966/03000/Experimental_Inhibition_of_Labor_Through.13.aspx