Možná to také znáte. Mocenské boje s dětmi, přetahování se o moc, neústupnost… a možná, stejně jako já, to znáte i z jiných situací ze života.
Mně to došlo, až když se to změnilo. A v úplně jiné situaci. Ale ta paralela je přesná. A funkčnost ověřena v obou případech.
Dřív se mi to stávalo opakovaně
Dřív se mi to stávalo opakovaně. Jela jsem autem nebo procházela pěšky úzkou uličkou, kde nebyla jasná přednost. Pokud jsem spatřila někoho v protisměru, automaticky jsem uhnula a nechala ho jet či jít jako první. A pak byla naštvaná: „Proč, sakra, musím stále uhýbat jen já? Proč někdy nedám sebe na první místo?!“ A zlobila jsem se pak na tu situaci i na sebe samu a na svoji automatickou reakci.
Až jsem se jednou zařekla, že „dost“ a že už to dělat nebudu. Jenže jsem šla místo toho na sílu. „Tak kdo z koho?!“ „Kdo je tady silnější?“ Bylo to jak tažení do boje. Někdy druhá strana couvla, jindy – a tyhle případy se mi vryly do paměti více – byla druhá strana ještě urputnější. A já měla pocit, že pokud neuhnu já, tak mě ten druhý převálcuje. A tak jsem často v poslední chvíli či po chvíli stání a poměřování sil zase uhnula já a byla ještě naštvanější.
Proměna. Aneb až když…
Až když jsem si byla jista sebou samou, když jsem si byla vědoma své skutečné síly a nepotřebovala jsem ji už více stavět na odiv a poměřovat se a mít vždycky přednost, ale ani automaticky uhýbat, začalo mi to fungovat, začala jsem se snadno míjet s druhými – s úsměvem a s klidem.
Je to část vzorce
To stejné platí ve vztahu k dětem. To, jak děláme určitou činnost, totiž nikdy není jedno izolované chování. Je to část vzorce, který se většinou promítá i do mnoha dalších oblastí života, kde ho v obměnách opakujeme.
Ustupujete pořád dětem a pak jsem naštvaná?
Dáváte se automaticky na druhé místo a pak „najednou“ bouchnete, když se ty případy nastřádají a vy už máte po krk toho, že potřeby všech ostatních jsou důležitější než ty vaše?
Přetahujete se s dětmi o moc, vedete mocenské boje či dokonce mocenské války?
- Jsou to ty situace, kdy se donekonečna s dítětem o něčem dohadujete a nikdo z vás nechce ustoupit.
- Jsou to ty situace, kdy se dítě zatvrdí, urputně vzdoruje a vy jste bezmocná a nevíte, co dělat – krom výhružek, ke kterým se nechcete uchylovat a které v tu chvíli stejně nefungují.
- Jsou to i ty situace, kdy dítě tišše vzdoruje, dělá vždycky přesný opak, někdy tajně a jede si za každou cenu svůj opak, všemu a všem navzdory.
Vím, někdy je to tak těžké do toho neupadnout… i tom jsem mluvila ve výzvě Staňte se nejlepší verzí sebe samé.
Jak z toho ven?
Najít sebe a svoji jistotou, spojit se se svoji silou (jak to udělat se dozvíte v 2. videu výzvy) a potkávat se s dětmi i s dalšími druhými s respektem, s lehkostí vést či plynout dle situace.
Přesně toto je jednou částečkou obsahu nového programu Povstaň z popela, roztáhni křídla a leť. Chcete-li proměnit hněv v sílu a cítit více radosti a naplnění, srdečně vás do něj zvu.
K přijetí, prožití a transformaci hněvu používá nejen techniky práce s myslí, ale i s tělem. Zahrnutí těla umožňuje rychlejší a efektivnější změny.
Inspiruje, jak růst se svými dětmi i se svým hněvem.
Je autorkou e-booku Papiňák pod kontrolou: Jak přestat křičet na své dítě, meditace Dobrá máma a on-line kurzu Jak méně křičet a žít ve větší harmonii se sebou samou i se svými dětmi.
Její příběh si můžete přečíst zde.
