Pokud raději posloucháte než čtete, můžete si článek přehrát ve zvukové podobě zde:
Dnes už se svým hněvem umí pracovat a zvládat ho. Vztek a křičení pro ni nejsou více problém. Přitom jí dávaly dřív pořádně zabrat. Nejdřív v pubertě a pak v mateřství. Stačilo šest týdnů, aby bylo vše jinak. Co to změnilo? Více o tom v tomto článku. Může to být i váš příběh…
Stáňa je jedna z mých klientek, maminka dvou dětí a vystudovaná fyzioterapeutka. Nyní se věnuje péči o zdraví přírodními prostředky a má skvělý návod, jak zvládat laryngitidu, s kterou má hojné zkušenosti.
Dnes už vztek nevnímá jako problém. Ohnivou energii nyní prožívá jako zapálení pro své projekty.
Vztek už dnes nevnímá jako problém, ale jako součást života, se kterou si umí poradit. Navíc od určité doby přichází vztek výrazně méně často než dřív. A ona si tak může užívat klid a pohodu s dětmi, ohnivou energii přetavit v zapálení pro své projekty a víc se radovat a užívat si života, než se vztekat a hartusit.
Dřív ho stále řešila. Nejvíc po narození druhého dítěte
Velkou část života však pro ni vztek představoval problém. Často ho řešila. Už jako teenager. Postupně to gradovalo. Na čas se to sice uklidnilo, jako by se nic nedělo. Ale pak se to vrátilo s ještě větší silou jak bumerang, když se stala matkou. A nejvíc, když se jí narodilo druhé dítě.
Tehdy začal být vztek a často i křik na denním pořádku.
Stáňa to období popisuje takto: „Byla jsem chodící uzlík nervů, který se nevyspí, bojí se o zdraví dětí (viz laryngitida starší dcerky), nemá čas pro sebe, ale přitom je falešně hrdý a neřekne si o pomoc. Vzteká se a křičí na děti a přitom si velmi bolestně uvědomuje, že to je takhle fakt na nic, ale nedokáže s tím konstruktivně nic udělat, protože je to prostě nad jeho síly a znalosti.“
Poslední kapka
A pak přišla poslední kapka. Její starší, tehdy tříletá dcera, která je dost citlivá, začala říkat: „Maminko, ale ty furt křičíš. Mně je to nepříjemný.“ A začala to říkat i tátovi, Stáninýmu partnerovi.
To byla chvíle, kdy Stáně došlo, že už to tahle dál nejde, že už s tím musí něco udělat.
Ale co s tím dělat?!
Cítila sice už nějakou dobu, že není úplně optimální křičet na děti. Ani pro ni, ani pro ně. Nevěděla však, co s tím.
Vyzkoušela všechno možné. Zkoušela vztek potlačovat, ale to jí přišlo úplně na nic. Zkoušela pozorovat, co jí rozčiluje. To jí pomohlo nalézt některé ze spouštěčů vzteku, ale stále nevěděla, co s tím.
Když je žák připraven,…
Říká se, že když je žák připraven, učitel se objeví. Ani u Stáni tomu nebylo jinak.
Jednoho dne „náhodou“ narazila na e-book Papiňák pod kontrolou: Jak přestat křičet na své dítě. A ten jí otevřel oči. Konečně věděla, co se vztekem. Ale ztroskotalo to na tom, že si nedokázala najít čas na praktické techniky a přetavení vyčteného do života.
A pak jí za nějaký čas přišel e-mail, že bude on-line kurz a ona byla úplně nadšená. Řekla si: „Jdu do toho, protože už s tím prostě musím něco udělat. Chci konečně začít řešit vztek konstruktivně.“
A tehdy jsem Stáňu zaregistrovala
A tehdy jsem Stáňu zaregistrovala, když se začínaly objevovat její příspěvky v podpůrné facebookové skupině ke kurzu.
Stáňa byla typem studenta, ze kterého mívají učitelé radost. Ve skupině byla od začátku aktivní. Poctivě procházela jednotlivé lekce, zamýšlela se nad navrženými otázkami, plnila zadané úkoly, poslouchala meditace, dělala doporučená cvičení.
Z jejích reakcí jsem vnímala, že už má hodně nastudováno a teorii má dobře zmáknutou. Stále je však možné něco nového objevovat. I k Stáně přišlo v průběhu kurzu pár nových uvědomění.
Jako fyzioterapeutka byla schopna dobře vnímat své tělo a mělo v tom výhodu oproti ostatním kurzistkám, přesto popisovala, jak jsou pro ni některá sebe-uvědomovací cvičení přínosem.
A práci s tělem při zvládání hněvu zvládala skvěle. Nové cvičení a techniky si zamilovala ona i její děti. Moc se mi líbilo, jak je byla schopna zakomponovat do běžného chodu rodiny, dělat je i s dětmi a užít si u toho legraci.
To, co jsem však vnímala, že Stáňu v průběhu kurzu posouvalo nejvíc, byl prožitek. V kurzu zažila, že na sebe nemusí být tak tvrdá, že na sebe nemusí tak tlačit, že když se objevuje napětí (a Stáňa měla dobře vyvinutou sebereflexi a pozorovací schopnosti, takže jej byla schopna zachytit brzy), je dobré se ještě více opečovat. Že si může dovolit cítit jakékoli emoce. Že si může dovolit něco nedělat dokonale či nezvládat. A že to může být v pořádku. A že i tak se může mít ráda.
On je totiž velký rozdíl něco jen vědět či to fakt žít.
Jak vnímala kurz sama Stáňa?
„Když přisel email s nabídkou kurzu, tak jsem neváhala ani minutu… Vůbec jsem nevěděla, co mám čekat, ale hned první lekce mě absolutně nadchla, a tak jsem se rozhodla, že do toho půjdu na 100% (už dřív jsem dělala nějaké emailové online kurzy, ale nikdy úplně poctivě a doteď na mě čekají ve schránce ;)).
Všechny lekce mi přišly fakt supr propracované, skvěle a absolutně logicky na sebe navazující…vytvořené tak, aby sloužily a zbytečně neteoretizovaly. Moc oceňuju všechny techniky, protože mi opravdu pomáhají. A také dokonale dávkované úkoly, při kterých se neustále zaobírám sama sebou a ve finále je to moc příjemné, protože si vlastně poprvé v životě věnuju tolik vědomého času.
Nejsilnější a nejužitečnější informace z kurzu pro mě byla LASKAVOST a pořád na ní intenzivně pracuju (to je asi doživotní úkol :-)). A taky to, že jsem si odpovědi na úkoly zapisovala. To zhmotnění myšlenek, které mi lítaly v hlavě, mi pomohlo podívat se na ně s odstupem a nezaujatě.“
Změna v nastavení celé rodiny
Změnu, kterou jí kurz pomohl „udělat „, vnímá dle jejích slov nejen ona, ale i její okolí. Nejsilnější zpětnou vazbou bylo, když její starší dcerka, která jejím vztekáním a křičením velmi trpěla, s ní večer před usnutím začala probírat svoje strachy a bolístky, třeba i půl roku staré. „Vždycky jsme si hodně povídaly a řešily spolu její nepohodu, ale tohle cítím jako něco hlubšího a silnějšího…“ popsala tehdy, na konci kurzu, Stáňa.
Také četnost laryngitid její dcerky se po kurzu zázračně snížila (cca o 80%) .
A když se Stáňa ohlédne dnes, rok a půl po skončení kurzu?
„Jsem úplně jiný člověk. Tvůj kurz mě nastartoval pro intenzivní seberozvoj a já už druhý rok jedu na jeho vlně. Ze striktně analytické bytosti orientované na výkon (více mužské) se ze mě stává jemnější, vnímavější a laskavější více ženská bytost. A já tuhle změnu nebo spíš návrat k sobě přímo miluju :-).“
A co vy?
Také se chcete naučit lépe zvládat hněv a stát se laskavější mámou? Tak vykročte. Cesta vede tudy. (Do 18.2.2022. Ještě to stíháte.)
Nebo ještě stále čekáte na tu poslední kapku, která vás přiměje něco změnit? Co by jí mělo být?
K přijetí, prožití a transformaci hněvu používá nejen techniky práce s myslí, ale i s tělem. Zahrnutí těla umožňuje rychlejší a efektivnější změny.
Inspiruje, jak růst se svými dětmi i se svým hněvem.
Je autorkou e-booku Papiňák pod kontrolou: Jak přestat křičet na své dítě, meditace Dobrá máma a on-line kurzu Jak méně křičet a žít ve větší harmonii se sebou samou i se svými dětmi.
Její příběh si můžete přečíst zde.
