Jak se zbavit vzteku?
Možná i vy byste ráda žila poklidně, bez něj. A kladete si otázku: „Jak to, sakra, jen udělat?“
Občas tento dotaz dostávám: „Jak se zbavit vzteku?“
V tomto článku najdete mou odpověď.
Jak se zbavit vzteku… (příklady z praxe, se kterými se setkávám):
1) …když jsem výbušný člověk. Jakmile se rozohním, vše lítá. Říkám a dělám věci, které bych dělat nechtěla. Jak se toho zbavit?
2) …když mě naštval partner (tchyně)… Mám obrovský vztek na to, co udělal(a)? Jak se toho vzteku zbavit a hodit se rychle do pohody?
3) …našeho dítěte. Je to nervák. Kvůli všemu dělá scény. Co s ním?
A má odpověď?
Nelpěte na tom, že se ho musíte zbavit (myslím vzteku. Očekávám, že partnera či dítěte se zbavit nechcete. Nebo jen občas. 😉)
Respektive většinou neodpovídám takto tvrdě, ale ptám se dál:
- Proč se chcete zbavit vzteku?
- Co kdyby byl vztek v pořádku?
- Šlo by dosáhnout vytouženého stavu i s přítomností vzteku?
A hledáme, o co tam skutečně jde (a to nejen hlavou, ale i skrz tělo).
Vztek totiž není ten hlavní problém.
Problémem může být, že s ním neumíme zacházet.
Problémem může být, že se bojíme, že naruší naše vztahy.
Problémem může být, že ho považujeme za něco nežádoucího, něco, co by nemělo být.
Rozlišujme emoci a chování.
Vztek je přirozená emoce. Jedna ze základních. Patří do našeho života a je v pořádku jej občas cítit.
Ano, dá se pracovat s tím, abychom se nerozčilovaly příliš často a jen kvůli malichernostem. Můžeme omezit podmínky, ve kterých hněv dobře bují. Můžeme omezit stresory. Můžeme se naučit pracovat se svými očekáváními a přesvědčeními a bude to mít velký vliv na to, co vše a jak často nás vytočí.
Vzteku jako takového se ale pravděpodobně nikdy nezbavíte. Nelze jej jednoduše vyzmizíkovat. A ani to není třeba. Jak jsem již psala, vztek sám o sobě většinou není ten hlavní problém.
Nejde o to, jestli pociťujete hněv, ale jak na něj reagujete, jak se pod jeho vlivem chováte.
Chování máme daleko více ve své moci než naše emoce. Respektive můžeme mít. Chování je něco, co můžeme ovlivňovat a za co neseme zodpovědnost.
Ano, i to je třeba se učit – jak se chovat pod vlivem hněvu, jak s ním zacházet. Naštěstí nikdy není pozdě se to naučit.
Neptejte se tedy, jak se zbavit vzteku, ale jak se zbavit neadekvátního chování.
A teď zpět k těm příkladům z praxe:
1) I když jste cholerik, můžete se naučit včas rozpoznávat hněv a lépe s ním zacházet. Můžete se naučit nedělat a neříkat věci, kterých budete za dalších pár minut litovat.
2) Zlobíte se a máte k tomu nějaký důvod. Hněv ukazuje, že pro vás bylo něco důležité. Možná byly překročeny vaše hranice, možná zmařeno nějaké vaše úsilí. Hněv do vztahů patří. A může nám pomoci identifikovat, co je pro nás důležité, a komunikovat o tom.
3) Vztek je přirozená emoce i pro děti. Jen je pro ně ještě těžší než pro nás, se mu úplně nepoddat. Jejich mozek teprve dozrává. Postupně jim to půjde lépe, pomůžeme-li jim. Naučme se samy pracovat se vztekem a pak jim můžeme být dobrým příkladem.
Jak se tedy zbavit vzteku?
Nezbavujte se ho. Přijměte ho a udělejte si z něj pomocníka, který vám pomáhá ukazovat vaše hranice a to, co je pro vás důležité a obhajovat si je. To, na čem pracujte, je vaše chování.
A pokud vztek pociťujete nadměrně často, jděte až ke kořenům (zjistěte příčiny a pracujte i s nimi).
K přijetí, prožití a transformaci hněvu používá nejen techniky práce s myslí, ale i s tělem. Zahrnutí těla umožňuje rychlejší a efektivnější změny.
Inspiruje, jak růst se svými dětmi i se svým hněvem.
Je autorkou e-booku Papiňák pod kontrolou: Jak přestat křičet na své dítě, meditace Dobrá máma a on-line kurzu Jak méně křičet a žít ve větší harmonii se sebou samou i se svými dětmi.
Její příběh si můžete přečíst zde.
