Hněv matek – tabu dnešní doby
Mohlo by se zdát, že dnes už není tabu vůbec nic. Honosíme se tím, jak jsme otevřená, pokroková, moderní společnost. Ale je to opravdu tak?
Vnímám, že je ještě stále dost věcí, které jsou tak trochu zakázané, o kterých se moc nemluví, jejichž výskyt se trestá a nejraději bychom je úplně vymýtili.
Tušíte, kam mířím?
Ano. K tématu, které se vine jako červená niť celým tímto webem – a tím je hněv matek.
Láska a jen a pouze láska
Máme za to, že své dítě je třeba bezmezně milovat. Jen a pouze milovat. A vše s ním a pro něj dělat s láskou. Žádné jiné emoce nejsou přípustné. Možná trochu obav, když je dítě nemocné. Možná trochu smutku, když je nešťastné, něco ho bolí a my mu nemůžeme pomoci.
Ale hněv? Že by se maminka mohla zlobit? To možná dřív, když děti zlobily. Dnes většina z nás „zlobení“ neuznává. Tušíme, že za každým chováním dítěte je nějaký důvod a že chování, které se nám nelíbí, může být voláním o pomoc, o pozornost, způsobem, jak nás dítě o něčem informuje.
A my bychom to měly tak vnímat a s klidem, nadhledem a láskou vše přijímat. V každé situaci jej bezpodmínečně milovat, ať se děje cokoliv. Na základě jeho signálů zpytovat své svědomí a zamýšlet se, zda jsme pořádně vymezily hranice, zda ho správně vedeme, zda jsme na něj dostatečně napojené, dostatečně se mu věnujeme, zda jsme někde neudělaly „chybu“, protože chování dítěte je přeci hodně o nás.
Nebo ne?
Ale jo. Jen si z toho nedělat bič a vězení. Jen se nervat jen do všeobjímající lásky, bezbřehého klidu a sluníčkových pocitů. Násilně. A nepotlačovat – tu druhou, tmavší stranu, sebe, přirozenost, život.
Hodné se nevztekají
„Hodné holčičky se nevztekají“, slýchala většina z nás, když jsme byly malé. A my si to vzaly k srdci.
U dětí si na to dáváme pozor a snažíme se, abychom jejich hněv úplně nepotlačovaly. Často pak ale stojíme bezradní a nevíme, co s ním.
A u sebe? Stále jedeme podle tohoto kréda. Hodné maminky se nevztekají! A pokud ano, tak selhaly. A nejsou to hodné maminky. A nejsou to dobré mámy.
A tak, když se to stane a my zažijeme vztek, pořádně si to osolíme. Potrestáme se obrovskými výčitkami svědomí a pocity viny za to, že jsme si dovolily pocítit takovou zlou emoci či se jí dokonce nechaly unést. Vnímáme to jako neodpustitelnou chybu.
Hněv k lásce patří
Vydechněte. Takové, jaké jste, jste v pořádku. I všechny vaše pocity jsou v pořádku. Ano, úplně všechny. Ano, i ten, který vás nejvíc trápí a který máte možná strach si přiznat i jen sama před sebou.
K lásce patří hněv. K životu nejen radost, ale i obavy, smutek, vztek. Jsou to všechno přirozené pocity a jsou v pořádku. Všechny tu mají své místo.
Kde jsme vzaly, že jako matky na hněv nemáme právo a měly bychom být ideálně stále jen usmívající se, vřelé, pečující, být tu jen pro děti a stále jen přetékat láskou? A myslíte si, že to skutečně jde být stále jen milá a vřelá?
(Mimochodem, právě z toho může hněv pramenit – když jsme tu jen pro druhé a potlačujeme sebe, když se jen rveme do laskavého modu a nedovolujeme si cítit, co skutečně cítíme.)
Neviňme se za to, že občas cítíme hněv či vztek
Jsme lidi. Zažíváme nejrůznější emoce. Máme právo být naštvané či se zlobit. Děti dokonce potřebují vidět, že zažíváme nejrůznější emoce. Když jim nějaká chybí, jsou s to se dlouho snažit, aby ji z nás vytáhly. 😉
Neviňme se za to, že občas cítíme hněv či vztek.
Jen se učme s ním zacházet
Neznamená to, že je třeba se vztekat od rána do večera (i když i to může být fáze, kterou potřebují některé z nás projít, zvláště ty, které hněv dlouho potlačovaly a mají v sobě velké zásoby ;)).
Můžeme se naučit zacházet se svým hněvem, se svými emocemi i se sebou samými.
Můžeme se naučit poznat, co v nás spouští hněv a eliminovat množství situací, které nás vytočí. Můžeme se naučit zachytávat naše emoce včas, poznat podráždění, hněv a blížící se vztek v zárodku a nenechat to dojít do výbuchu. Nemusíme bouchat vzteky jak papiňák a křičet na děti.
Nezažívat hněv je však nemožné. Tak to po sobě nechtějme. Dovolme si cítit se někdy špatně, naštvaně a zlobit se. Je to v pořádku a patří to k životu i k mateřství. Hněv matek je ok.
Je pro vás hněv (matek) či vztek tabu? Dovolujete si cítit se někdy naštvaně a zlobit se?
K přijetí, prožití a transformaci hněvu používá nejen techniky práce s myslí, ale i s tělem. Zahrnutí těla umožňuje rychlejší a efektivnější změny.
Inspiruje, jak růst se svými dětmi i se svým hněvem.
Je autorkou e-booku Papiňák pod kontrolou: Jak přestat křičet na své dítě, meditace Dobrá máma a on-line kurzu Jak méně křičet a žít ve větší harmonii se sebou samou i se svými dětmi.
Její příběh si můžete přečíst zde.
